Proč je spánek pro zdraví nezbytný
Spánek není pasivní vypnutí organismu. Mozek během něj zpracovává informace a upevňuje vzpomínky, zatímco tělo obnovuje síly a reguluje řadu hormonálních a imunitních procesů. Dostatek spánku pomáhá udržovat pozornost, zvládat emoce a bezpečně reagovat při práci i řízení.
Spánek řídí především dva propojené mechanismy: potřeba spánku, která narůstá během bdění, a vnitřní biologické hodiny. Ty se synchronizují zejména podle střídání světla a tmy. Proto záleží nejen na délce noci, ale také na tom, kdy uléháte a vstáváte.
Kolik spánku potřebujeme
7–9 hodin
Orientační doporučení pro dospělé ve věku 18–64 let
8–10 hodin
Doporučení pro dospívající ve věku 13–18 let
9–12 hodin
Doporučení pro děti ve věku 6–12 let
Zdroj: Národní nadace pro spánek: doporučení délky spánku podle věku pro dospělé, 2015. Americká akademie spánkové medicíny: doporučená délka spánku u dětí a dospívajících, 2016.
Potřeba spánku se mění s věkem a mezi jednotlivými lidmi se přirozeně liší. Pro většinu dospělých je vhodným orientačním rozmezím 7–9 hodin za noc. Děti a dospívající potřebují více spánku; u dětí se do celkového času započítává také denní spaní.
Čísla níže vyjadřují doporučenou délku spánku během 24 hodin pro vybrané věkové skupiny, nikoli přesnou povinnost pro každého. Důležitým vodítkem je také denní fungování bez výrazné ospalosti. Pokud pravidelně spíte dostatečně dlouho a přesto nechtěně usínáte, řešením nemusí být další prodlužování času v posteli.
Jak vypadá zdravý spánek během noci
Během noci se střídají lehčí a hlubší fáze spánku s fází charakterizovanou rychlými pohyby očí, při níž bývají sny zvlášť živé. Hlubokého spánku bývá více v první části noci, zatímco fáze s rychlými pohyby očí se prodlužují směrem k ránu. Jednotlivé cykly nejsou stejně dlouhé a jejich průběh se mění s věkem.
Krátká probuzení mezi cykly jsou běžná a často si je vůbec nepamatujeme. Zdravý spánek tedy neznamená nutně osm hodin bez jediného přerušení. Větší pozornost zaslouží dlouhé nebo časté bdění, zvlášť když se pojí s obtížemi během dne.
Údaje z hodinek berte jako orientační odhad, nikoli jako vyšetření spánku. Spotřebitelská zařízení nedokážou spolehlivě určit všechny spánkové fáze ani vyloučit spánkovou apnoi. Pro běžné posouzení bývají užitečnější následující vodítka.
- Po většině nocí se cítíte přiměřeně odpočatí.
- Během běžných denních činností nechtěně neusínáte.
- Noční probuzení jsou většinou krátká a znovu usnete bez větších potíží.
- Máte dostatečný prostor ke spánku a přibližně pravidelný režim.
- Partner nepozoruje opakované zástavy dechu nebo lapání po vzduchu.
Co dělat, když se vám nedaří usnout
Jedna špatná noc ještě neznamená poruchu spánku. Po stresu, nemoci nebo změně režimu bývá spánek dočasně horší a snaha usnout za každou cenu může napětí dále zvyšovat. Cílem není vynutit si spánek, ale vytvořit podmínky, ve kterých přichází přirozeněji.
Pokud potíže přetrvávají, samotná spánková hygiena nemusí stačit. U chronické nespavosti je léčbou první volby kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na nespavost, která pracuje s návyky i obavami kolem spánku. Léky a melatonin mají své konkrétní využití, ale nejsou univerzálním řešením každé špatné noci.
- 1
1. Zachovejte čas vstávání
Po horší noci výrazně neposouvejte ranní vstávání. Do postele večer choďte, když se dostaví ospalost, ne pouze ve snaze dohnat ztracené hodiny.
- 2
2. Přestaňte hlídat hodiny
Otočte budík a odložte telefon. Opakované počítání zbývajícího času často zvyšuje napětí.
- 3
3. Při dlouhém bdění změňte činnost
Pokud jste zřetelně vzhůru a roste neklid, na chvíli vstaňte, můžete-li to udělat bezpečně. Při tlumeném světle se věnujte klidné činnosti a vraťte se do postele, až budete ospalí.
- 4
4. Zaznamenejte průběh a vyhledejte pomoc
Po dobu jednoho až dvou týdnů si ráno stručně zapisujte odhad doby spánku, probouzení a denní ospalost. Pokud se obtíže opakují nebo omezují vaše fungování, vezměte záznam k praktickému lékaři.
Kdy je vhodné vyšetření spánku
Za neosvěžujícím spánkem nemusí být jen stres nebo nevhodný režim. Hlasité chrápání se zástavami dechu může ukazovat na spánkovou apnoi, zatímco večerní nutkání pohybovat nohama, které se zmírní pohybem, může souviset se syndromem neklidných nohou. Únava má i jiné příčiny, například chudokrevnost, poruchu štítné žlázy, psychické obtíže nebo účinky léků.
Začněte u praktického lékaře, který posoudí příznaky a doporučí další postup. Při podezření na poruchu dýchání ve spánku může být vhodné domácí vyšetření nebo spánková laboratoř; při dlouhodobě ucpaném nose či jiných potížích v oblasti horních dýchacích cest také ORL. Samotná nespavost obvykle nevyžaduje noc v laboratoři a často se posuzuje především rozhovorem a spánkovým deníkem.
